Jak se Severusovi jednou něco povedlo...

2. května 2008 v 20:09 |  Jednorázovky
Tuhle jednorázovku si přála Katka. Zadala téma: Jak Severus Snape vyzrál nad poberty a slovo, které jsem si nezapamatovala a v historii chatu se mi ho už pak nechtělo hledat... (omlouvám se tedy, že tam není...) Doufám tedy, Kači, že se ti bude líbit.
postavy: Lily Potterová, Severus Snape, James Potter

Severus seděl v knihovně.
Přemýšlel nad tím, jak by se pomstil Jamesu Potterovi. Včera to ten machýrek vážně přehnal. Musí mu dát pořádnou lekci. Takhle si k němu nikdo nikdy dovolovat nebude!
Nějaká ta menší či větší bolest se dá přežít. Severus není žádná padavka, ale to, že mu obarvili vlasy na růžovo jim nikdy neodpustí.
S tou hrůzou na hlavě ho viděla dobrá třetina školy a pak strávil celý zbytek odpoledne tím, že se to snažil napravit. Nakonec se mu to povedlo, ale zmeškal obranu proti černé magii a lektvary, což jsou jeho nejoblíbenější předměty.
Musí na Pottera něco vymyslet. Něco, co ho zlomí... Kvůli čemu bude trpět.
Co mu ale udělat?
Jaký pro něj bude ten nejhorší trest?
A v tu chvíli ho něco napadlo. Ano, to bude ono. James se nikdy nedozví, že mu to udělal on, ale zato bude trpět jako nikdy před tím...
Vzal do ruky pero a pergamen. Chvíli přemýšlel a pak se dal do psaní...
**********
Jamesovi zrovna skončil famfrpálový tréning a pomalu šel směrem k hradu.
Na první pohled bylo vidět, že ho něco trápí. Nebyly to však zkoušky OVCE, ne těch se nebál. Byla to jedna dívka. Ta nejkrásnější ze všech holek, jaké kdy viděl. Nechápal, co se jí na něm nelíbí. Vždyť byl kapitánem famfrpálového mužstva... To k jeho osobě nalákalo už hodně holek. O žádnou z nich však neměl zájem a nic s nima neměl. Celou dobu stál jen o tu jedinou... Právě o tu, která o něj nestála a nikdy se na něj ani neusmála.
Doba, kdy odjede z bradavic se už strašlivou rychlostí blížila a on na tom nebyl o nic líp než v prvním ročníku. Měl strach, že jak odjedou domů, tak už Lily nikdy neuvidí. Sirius se ho snažil vždycky utěšit a přesvědčit, že se na ni má vykašlat. Několikrát se už o to pokoušel, ale nikdy to nezvládl.
Vždycky mu stačil jediný pohled na ni a srdce se mu rozbušilo závratnou rychlostí.
Netušil co si o něm Lily myslela. Rád by to věděl... Nikdy mu neřekla nic hezkého ale na druhou stranu, kdyby ho nenáviděla, určitě by si alespoň z trucu našla někoho jiného. James nebyl jediným jejím nápadníkem. Bylo plno kluků, kteří by o ni měli zájem. Ona si však nikdy nikoho nedokázala vybrat.
Hned jak ji potká, tak ji musí pozdravit a znovu ji zkusit pozvat na rande... Třeba se tentokrát povede a ona řekne ano. Nebo se nepovede a bude to vše stejné akorát přibyde jeden nepodařený pokus a jedna promarněná příležitost...
Zahleděl se na chvíli směrem k hradu a všiml si, že k němu letí sova. Vzal si od ní dopis a dal se do čtení...
Milý Jamesi!
Už jsem ti to zkjoušela několikrát naznačit, ale nikdy jsi to nepochopil. Mám takový pocit, že když k tobě mluvím, tak mne ani neposloucháš... Pořád jen myslíš na to, jak mě dostat na rande a přitom si ani nemíníš připustit otázku zda-li o to já mám zájem.
Už mě to nebaví. Těším se aš skončí tento rok a nikdy tě neuvidím. Těším se na to, aš mne konečně přestaneš otravovat.
Pokud jsi tento dopis pochopil (předpokládám, že tvá mizerná inteligence stačí na to, abys to zvládl přečíst), tak tě prosím, abys mi dal už konečně pokoj. Můj názor se nezmění a takhle mi alespoň nezkazíš poslední chvíle na tomto úžasném místě.
Lily
James pochopil, co se v dopise psalo a připadal si hrozně.
*Těším se, že tě nikdy neuvidím.*
Proč ale? Co jí na něm tak vadí?
Nikdy mu neřekla proč ho pořád tak odmítá.
Nebo řekla?
Uvědomil si, že v tom dopise měla pracdu. Nikdy neposlouchal co mu říká a nikdy si nepřipouštěl, že by mohla o něj nemít zájem.
Vždycky byl přesvědčenej o tom, že ho odmítá jen tak a že mu ve skutečnosti jednou řekne ano...
Pokračoval dál v cestě. Došel do hradu a mířil k nebelvíské koleji.
Po cestě se ale dveře jedné třídy otevřely a objevila se v nich Lily. Z jejího obličeje šla vidět ta obrovská radost z jejich setkání.
James se rozhodl, že už to nechá na pokoji. Doufal, že jí udělá radost alespoň tím, že splní její přání.
Něco si ale potřeboval vyjasnit.
"Ahoj Ewansová!"
Snažil se o seběvědomý úsměv, ale vůbec se mu to nedařilo.
Lily se zatvářila vstekle a jen zavrčela:
"Nikam s tebou nepůjdu!"
Tohle ani James slyšet nepotřeboval... Najednou ale nevěděl co říkat a podivně se začal třást.
"To jsem ani nepředpokládal... Víš... Slibuju, že pokud... Pokud mi odpovíš... tak je to naposledy co se s tebou bavím... Ale musíš mi to říct, prostě to musím vědět..."
Lily se prudce zastavila a koukala na něj velice překvapeně. Toto by do něj nikdy neřekla. Najednou se cítila strašně nejistě, když odovídala:
"Co ti mám ale říct?"
James věděl, že už nesmí uhnout. Teď nebo nikdy. Doufal, že si to alespoň zvládne vyslechnout. Pokud mu samozřejmě odpoví... Nikdy nebyl zbabělý, ale teď by nejradši někam utekl.
"Co ti na mě tak vadí?"
Podíval se přímo do Lilyiných očí a viděl v nich nejistotu a překvapení. Chvíli se jen na sebe dívali a pak pomalu odpověděla.
"To co mi teď říkáš mne naprosto překvapuje... Nevím, co ti odpovědět, protože teď už zjevně nic z toho není pravda. Vadilo mi na tobě, že ke mě přistupuješ jak k hotové věci. Prostě přindeš a čekáš jen na to, že budu štťastná z toho, žes mě pozdravil, pozval na rande nebo všechno to co děláš když se objevím někde v tvé blízkosti. Nikdy bych do tebe neřekla, že bys byl schopen přijmout i fakt, že o tebe prostě nemám zájem..."
"Aha... Tak alespoň už to vím. Omlouvám se, že jsem ti znepříjemnil sedm let života a přeju ti, aby se ti dál povedlo to co si přeješ..."
Smutně se usmál a pomalu se vydal chodbou dál do nebelvírské koleje.
Tímto to tedy definitivně skončilo. Lily o něj prostě nestojí a on se s tím bude muset smířit.
Nebylo mu do smíchu, ale cítil, jak moc se mu ulevilo. Skončila nejistota. Špatně, ale i takové bývají konce.
Lily se za ním nevydala. Stála na chodbě, jak vytesaná z kamene.
"Jamesi!"
Zavolala na něj než si stihla uvědomit co vůbec dělá.
James ji slyšel a otočil se.
Lily celá znejistěla, když si uvědomila, co vlastně udělala. Byla si však jistá, že když to neudělá, tak přijde o bezvadného kluka.
"Když se někde nenaparuješ, tak jsi vlastně celkem fajn. Nemáš doufám v plánu splnit ten slib, že už se mnou nebudeš mluvit... Nezašel bys se mnou zítra někam?"
Najednou se začla kousat do rtů a její pohled zaujaly její tkaničky u bot. Měla je celkem hezké... Jedna byla červená s oranžovými proužky a druhá a oranžová s červenými proužky. Vlastně byly obě stejné... Itak ale bylo velice zajímavé se na ně dívat.
Kdyby se ovšem dívala na Jamese, tak by viděla, jak se na jeho tváři najednou objevil obrovský úsměv od ucha k uchu.
To, že se vrátil za ní si všimla aš ve chvíli, kdy ji chytl za ruce. Cítila se tak báječně, jako ještě nikdy před tím.
"Lily... Připadám si líp, než když jsem poprvé seděl na koštěti. Miluji tě od toho dne, kdy jsem tě poprvé spatřil. Moc rád s tebou zítra někam zajdu a doufám, že to nebude naposled."
Lily už se taky usmívala. Dokonce už se mu zvládla podívat do obličeje a konečně uviděa tu radost, co mu vyzařovala z očí.
Ani mu neřekla, že taky doufá, že to zítra nebude naposled. Místo toho se k němu přiblížila blíž a váhavě ho políbila.
V tu chvíli jí bylo jasné, že už vždycky bude jen Jamesova.
**********
To, že se vrátili do nebelvírské koleje ruku v ruce a před odchodem do svých ložnic se rozloučili pusou na dobrou noc, nikomu z těch, co zrovna byli ve společenské místnosti, neušlo. Ti to řekli svým kamarádům v ložnici a ti to řekli svým kamarádům z jiných kolejí.
Tak se stalo, že zpráva se rychle rozšířila po celém hradě.
Dostala se i k studentovi, který to celé zavinil. K tomu, který napsal ten dopis.
Severusovi bylo jasné, že to s tím muselo mít nějakou souvislost.
Teď si trhal vlasy na hlavě, které zrovna ani nebyly růžové. Měly svou normální černou barvu...
To se mu to tedy povedlo Potterovi natřít!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaam Rooky Kaam Rooky | E-mail | Web | 3. května 2008 v 13:16 | Reagovat

Vždycky si ráda přečtu jak to mohlo být s Jamesem a Lily, když se konečně dali dohromady. Tvoje podání má zajímavou myšlenku, že jim k tomu pomohl zrovna Severus.

Celkový dojem povídky kazí jen pár tvých překlepů.

I tak se mi to ale líbilo a jsem ráda, že jsem si to přečetla.

2 zlatonka zlatonka | 3. května 2008 v 16:02 | Reagovat

Njn... Překlepy... Čeština a jiné jazyky jsou bohužel nepřátelé... Ještě si to zkusím projít a zlepšit to... :-) Jinak jsem ráda, že zbytek se líbil.

3 Smrtijedka Smrtijedka | Web | 3. května 2008 v 16:17 | Reagovat

To je super povídka! Překlepy tam jsou, ale rozhodně míň než dřív :o). Moc se mi líbí ten nápad a zaujaly mě ty tkaničky :oD

Prostě S-U-P-E-R!

4 Kaam Rooky Kaam Rooky | E-mail | Web | 3. května 2008 v 20:24 | Reagovat

Přesně, taky se mi líbily ty tkaničky =o)

5 zlatonka zlatonka | 3. května 2008 v 20:43 | Reagovat

S těma tkaničkama se musím neskromně přiznat, že jsem na ně taky pyšná... :o) Ani jsem nevěřila tomu, že mne něco takovýho napadlo... Stejně tak ale pořádně nevěřím tomu, že jsem se zase vrhla do psaní... :o)

Jinak s těma překlepama jsem ráda, že vidíte zlepšení... :-)

6 Teclaireddy Teclaireddy | 5. května 2008 v 15:57 | Reagovat

To je fakt dobrá povídka! Zajímavej nápad! Ale chudák Severus ;-).

7 zlatonka zlatonka | 5. května 2008 v 20:00 | Reagovat

Jo... Mě ho u toho psaní bylo strašně líto... :-D Ale jak jsem už psala... K této povídce mě zmotivovala katka... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.