7.kapitola

2. května 2008 v 21:43 |  Maselilyveryrus
"Ahoj Ewansová!"

No jasně... Kdo jiný by to taky mohl být... Směrem k nám se řítil zase James Potter. Tento nebelvírák se zoufale snažil nějkak zaujmout Lily. Naštěstí se mu to nevedlo...
Ptáte se asi proč zrovna na štěstí?
Já teď vlastně ani nevím, ale každopádně je sranda jeho pokusy sledovat... Když už nic jiného tak se celkem bavím.
Lily je mi ale líto. Ta za to vůbec nemůže. Nejspíš musela taky něco provést, když ji obtěžuje toto individum.
Nejdenou jsem si všimla, že už jsme vlastně na místě, kde má hodina létání začít... Mám dnes teda ale bliky...
Lily je na tom naštěstí líp a tak stihla zareagovat daleko dřív než já.
"Ahoj, kolikrát ti mám říkat abys mi neříkal Ewansová! Jmenuju se Lily..."
Její oči se protočily v sloup. Individum si zřejmě všimlo jen toho, že Lily otevřela pusu a nějak zareagovala. Co řekla mu asi už uniklo nebo jeho iq nestačí na to, aby pochopil co mu říkala...
"Ale Ewansová... Přeci by ses na mě nezlobila..."
To co udělal s pusou měl být asi neodolatelnej úsměv... Mě to ale přišlo spíš jako směšně trapnej ksicht... Tentokrát jsem ale stihla promluvit dřív já.
"Tys asi moc inteligence nepobral, že?"
James si nejspíš aš teprve teď všiml, že tam stojím taky... Chvíli jen zaraženě koukal a pak procedil skrz zuby:
"S tebou se nikdo nebaví ty... zmijozelská špíno!"
Rovnou pěkně od plic jsem mu chtěla říct, že nejradši bych byla, kdybych tu vůbec nestála a to, že se s ním zrovna bavím mi na štěstí vůbec nepřidává. Lily ovšem stačila zareagovat dřív než já...
"Já jsem si zase nevšimla, že by se tu někdo bavil s tebou Pottere..."
James se zatvářil jakoby ho zrovna Lily praštila, ale stačilo to aby odlezl k těm svým kumpánům...
Tak nějak se pořád potuloval s dalšíma třema klukama. S Remusem jsem jela na loďce přes jezero. Tam nevypadal tak neinteligentně, aby se bavil s tímto čímsi. Další je takovej poměrně hezkej sebevědomej kluk. V hodinách mu všechno jde a přitom se chová tak nedbale... Tuším, že se jmenuje Sirius. No a to poslední je jakejsi Petr, co za nima dolejzá jak upadenej ocas. Nechápu proč by někdo chtěl dolejzat za Potterem, ale někdo se holt jinak chovat neumí.
Najednou se na pozemcích objevila i Profesorka, která vede hodinu létání.
"Dobrý den studenti. Vrhneme se tedy na vaši první hodinu létání. Každý si stoupněte k jednomu koštěti."
Košťata byla naskládaná na zemi. Naneštěstí jsme si s Lily nepohly a už na nás zbyla poslední dvě košťata. Samozřejmě, každé bylo na jedné straně a co hůř, tak to jedno dokonce vedla Pottera.
Lily na mě vrhla prozebnej pohled a já jsem věděla co mám dělat... Od čeho jsem její kamarádka, že?
Zamířila jsem k tomu vedle Pottera, který vypadal velice zklamaně. Nejspíš si sliboval, že si vedle něj stoupne Lily.
Profesorka si všimla, že už každý má své koště a tak pokračovala.
"První, co uděláme... Nastavte ruku nad koště a řekněte hop."
Ani to nestačila doříst a Potter měl už koště v ruce.
"Přesně tak, jak to dělá tamten mladý pán. Teď to budeme dělat dokud se to nepovede všem."
Podívala jsem se na Pottera a ten se samolibě usmíval.
Tak to ne... Když to zvládl on, tak to nemůže být těžké. Nastavila jsem ruku nad koště a řekla:
"Hop!"
Koště se na zemi zatřepalo, ale jinak nic neudělalo. Rozhlídla jsem se okolo, abych zjistila jak jsem na tom. Pár lidí už mělo koště v ruce. Víc jich pořád ale bylo, co ho pořád měli na zemi jak já. Tak fajn... Ještě nejsem poslední.
"Hop!"
Tentokrát ta potvora na zemi neudělala vůbec nic. Zamračila jsem se a zkusila znovu:
"Hop!"
Zase se to jen zatřepalo. Asi mám nějaký vadný koště.
"Ale, špíně to nějak nejde..."
Tak to mi ještě scházelo. Pan nebelvírský dokonalý Potter promluvil....
"Hele nenamáhej se mluvením. Nemůžu za to, že mám vadný koště..."
"Tak si je vyměníme."
Potter mi podal jeho koště a vzal si to moje. Položil ho vedle sebe a potichu řekl:
"Hop!"
Koště opět vyskočilo a skončilo mu v ruce. Jenom se ušklíbl a s povytaženým obočím dodal:
"Mě se nezdá, že by bylo vadný..."
"Takyže, když sis to nacvičil na tom normálním, tak pak už jsi to zvládl i na tom trošku vadnějším..."
Blbost jak něco, ale tohle si od něj nemůžu nechat líbit. Položila jsem to jeho koště vedle sebe a modlila se ať to vynde.
"Hop!"
A nějakým zázrakem to vyšlo! To koště vyskočilo a skončilo přímo v mé ruce! To bych vám přála vidět ten Potterův výraz ve tváři. Už se ani nezmohl k tomu, aby cokoliv řekl.
Nebyla jsem dokonce poslední komu se to povedlo! Ještě dobrá třetina stojí a zápasí se svým koštětem, které je neposlouchá.
Rozhodně jsem se ale nechtěla bavit s Jamesem, tak jsem se otočila na holku, co stála vedle mě z druhé strany. Zrovna jediný, co jsem potřebovala bylo, aby se se mnou Potter nebavil. Tak jsme se rozhodla dělat ze sebe trotla a navazovat přátelský vstahy.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
Holka se na mě podívala a jen řekla:
"Claire... A ty?"
"Já jsem Mary."
"Aha... Tak jo... Z jaký jsi vlastně koleje?"
Holka se smála a vypadala celkem pohodově... Stejně to ale byla konverzace na úrovni.
"Já jsem ze Zmijozelu. Co vlastně ty?"
"Já z Havraspáru."
"Od tam ještě nikoho neznám..."
No pomalu nám dochází témata, ale musím něco dělat dokud hrozí, že se se mnou bude Potter bavit...
"No já zas nikoho neznám ze Zmijozelu..."
"No věřila bys mi, že já jo?"
Claire se rozesmála.
"Možná aji jo... A vlastně já už z tama teď znám tebe..."
"Tak vidíš... Já z havraspárzu taky už znám tebe..."
"Jak vidím, tak první fázi už zvládli všichni. Tak pomalu nasedněte na koště a snažte se odlepit od země."
To mě vysvobodila proferka. Nečekala jsem a nasedla na koště. Pomalu jsem se začla zvedat do vzduchu. Bylo to strašně divný. Najednou jsem necítila pevnou půdu pod nohama. Ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo.
Profesorka ukazovala co máme dělat. Zkoušeli jsme letět nejprve jenom nahoru a dolů. Potom jsme se začli pohybovat vpřed a nakonec jsme zvládli i zatáčky. Bohužel šlo všecko nejlíp Potterovi. To můj dojem z létání docela dost kazilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaam Rooky Kaam Rooky | E-mail | Web | 3. května 2008 v 13:03 | Reagovat

Jsi rychlá, Zlaton.  Že by se jí začlo líbit aspoň létání =o) Nedívím se jí, hned bych letěla taky.

2 zlatonka zlatonka | 3. května 2008 v 16:04 | Reagovat

;-) No já bych asi měla strach, že spadnu... Ale jiank by to nemuselo bát špatný. :-) Tato kapitola byla vlastně napsaná hned po té předchozí, ale nějak jsem nechtěla provokovat rodiče, tak jsem ji psala prvně na papír. :-) To už jsem ale myslím někde psala...

3 Kaam Rooky Kaam Rooky | E-mail | Web | 3. května 2008 v 20:30 | Reagovat

Taky mám pocit, že už jsem to někde četla =o) Že by u tebe?

Asi bych se taky trochu bála, ale byla by to nádhera. Jednou bych chtěla zkusit padák, ne že by se létání na koštěti nějak vyrovnal, ale... =o) Bože, chci žít v Bradavicích...

4 zlatonka zlatonka | 3. května 2008 v 20:45 | Reagovat

Jo tak to jsme dvě... :o) Na jednu stranu by mě strašně štcalo to, že všecko, co jsem do teď dělala a co jsem si myslela že budu dělat, tak by letělo do háje, ale jinak by mě ta tajemství a všechna kouzla strašně lákaly... :o)

5 Kaam Rooky Kaam Rooky | E-mail | Web | 3. května 2008 v 21:23 | Reagovat

To mě taky. Někdy mi ten náš svět připadá proti tomu kouzelnému až moc obyčejný.

6 zlatonka zlatonka | 4. května 2008 v 13:17 | Reagovat

No jo no... Občas by to nějakou záhadnou záhadu chtělo.:o)

7 Teclaireddy Teclaireddy | 5. května 2008 v 15:50 | Reagovat

Hezká kapitola...nemůžu si pomoct, ale trochu jsem v Mary viděla sebe :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.