Přítel

28. září 2007 v 19:27 | zlatonka |  Jednorázovky
Jde o songfiction na písničku Jaromíra Nohavici. Původně byla psaná do sosácké soutěže, ale nějak jsem ji v termínu nestihla dokončit... :-(


postavy: to se dozvíte...

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás
vrabci nám jedli z ruky
život šel bez záruky
ale taky bez příkras

Možná že hloupý ale krásný byl náš svět
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání
plnila se na počkání
anebo rovnou hned

Tehdy, když mu bylo patnáct, ji našel.
Našel ji opuštěnou v jedné špinavé uličce. Mrzlo až praštilo. Vítr dul z plna hrdla. Všude se tam válely nějaké odpadky.
Ona tam byla úplně sama.
Nikde nikdo nebyl.
Nikdo ji nehledal.
On si náhle uvědomil, že ji vlastně našel.
To si ji může nechat.
Nechal si ji.
Na první pohled se mu líbila.
Doma ji pořádně vykoupal a položil ke krbu, aby jí nebyla zima.
Ona poznala něco, co ještě nikdy předtím.
Někdo ji odnesl z té hrozné ulice.
Pak ji vykoupal a dokonce uložil před krb.
Nic takového ještě nikdy nezažila.
Bylo to tak krásné!
Přála si, aby tu s mohla ležet navždy.
Od té doby spolu dělali všechno.
Ona byla jeho jedinou přítelkyní.
On byl jejím jediným přítelem.
Zdálo se to nemožné. Přesto ale za chvíli jakoby znali svoje myšlenky. Ona věděla co chce on a on věděl, co chce ona. Snažili se to navzájem plnit.
Byla to krásná doba.
Nic nebylo jisté, ale nic nebylo ničím přikrášleno.
Život byl prostě takový jaký byl.

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc
jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc
jó tehdy nebýt tebe
tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc
Dneska už nevím jestli přiběh by jsi zas
jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas
a vlasy - vlasy kratší
jó bývali jsme mladší
no a co vem to ďas

Pak mu Brumbál nabídl práci.
Přijal ji.
Nikdo ho tam neměl rád.
Všichni se mu obrovským obloukem vyhýbali.
Všichni se mu snažili nějak ublížit.
Ona mu byla stále nablízku.
Objevila se pokaždé, když potřeboval pomoc.
On jí taky pomáhal.
Tehdy, to byla noc plná mraků.
Počasí stejně chmurné jako její nálada.
Najednou se objevili. Netušila odkud vyskočili.
Bylo jich pět.
Všichni měli klacky.
Mlátili do ní. Kopali. Marně se jim snažila uniknout.
Pak se tam ovšem objevil on.
Všechny je zahnal. Dal si záležet aby všichni dostali školní trest. Tehdy kdyby nebyl,…
Moc kosti by jí celých nezůstalo.
Teď…
Už by asi nepřišel.
Chodil o holi. Když šel, tak šel pomalu a kuhal…
Jeho hlas ochraptěl. Podivně sípal a chrčel.
Vlasy mu zešedivěly.
Už neměly tu krásně hnědou barvu.
Přesto ho ale pořád měla ráda.

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden
ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok
Tvůj děda říkal Ono se to uklidní
měl pravdu - přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda
vzala nám co jí kdo da
l a tobě i to poslední

Vzpomínala dál…
Některé doby byly úspěšné. To pak bylo radosti!
To ale nemohlo trvat věčně…
A také netrvalo.
Tehdy přišla válka.
Každému něco vzala.
Jemu vzala život a jí jediného přítele…

Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl
jenom mi netvrď že tě život naučil
člověk to není páčka
kterou si kdo chce mačká
to už jsem dávno pochopil
A taky vím že srdce rukou nechytím
jak jsem se změnil já tak změnil ses i ty
a přesto líto je mi
že už nám nad písněmi
společné slunko nesvítí

Věděla, že on věděl že byl jediný o koho stála.
Oba byli poznamenáni životem.
Každý měli své zkušenosti.
Že člověk není páčka kterou si kdo chce mačká to už oba dávno pochopili… Nikdo nejednal, jak by si to alespoň jeden z nich přál.
Naopak!
Vypadalo to, že jim všichni dělaj naschvály…
Oba se za život změnili.
Náklonnost, kterou k sobě cítily byla ale stále stejná. Naopak vypadala, že se ještě zvětšuje.
Bylo jí líto, že už tu není.
Proč zrovinka on?
Nikomu jinému zřejmě nechyběl.
Oto víc ale chyběl jí.
Paní Norisová byla zřejmě jediná komu Filche chyběl…
Jediná kdo si pomyslel:
Kam jsme se poděli
kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj jediný příteli
zmizels mi nevím kam
sám sám sám
jsem tady sám
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.