6. Draco

28. září 2007 v 19:50 | zlatonka |  Snaha byla
Neměla tušení co chce neznámý udělat.
On však udělal něco, co rozhodně nečekala.

Sundal jí pásku z očí.
Přestože byla v téměř neosvětlené místnosti, chvíli trvalo než si zvykla a dokázala rozeznat nějaké tvary okolo sebe.
Naproti ní stál mladík, který vypadal stejně staře jak ona.
Měl blonďaté vlasy sčesané do ulíznutého účesu. Na tváři mu seděl arogantní úsměv, ale právě něco na tom úsměvu se jí něco líbilo.
Bohužel si však nemohla vzpomenout jestli už ho někde viděla nebo ne…
On se na ni jen díval.
Ona měla zavázaná ústa, tak jí taky nezbylo nic jiného než se dívat… Kdyby jí ale sundal ten roubík, tak by se ho zeptala na plno věcí…
On vypadal jakoby čet její myšlenky a sundal jí roubík.
Byl to zvláštní pocit… Zase mohla mluvit!
"Jak se jmenuju?" Byla to blbá otázka, ale pro ni byla důležitá. Napadaly ji stovky takových otázek…
Mladík se na ni posměšně podíval a řekl:
"Agáta Irwenová…"
"Aha… Dík…" To jméno jí nic neříkalo, dokonce si byla jistá, že se tak nejmenuje… Byla ale ráda, že konečně něco ví a nakonec… On tu nebyl kdovíkolik dní v bezvědomí, tak bude vědět jak se jmenuje líp jak ona…
"Hele, to jako fakt nevíš jak se jmenuješ?" Jeho ústa se roztáhla do neidentifikovatelného úšklebku, který byl něco mezi zlomyslností, výsměchem a radostí.
"Ne… Nepamatuju… Nepamatuju si vůbec nic… Kdo jsi vlastně ty?"
"Aha… Jmenuješ se Hermiona Grangerová a já jsem Draco Mafoy"
Draco nevěděl co si o tom myslet… Jestli vážně neví kdo je a nic si nepamatuje, tak by se toho dalo dost dobře využít… Už dlouho ji obdivoval. Nikdy by to ale nepřiznal před ní a ani před sebou… Teď se ale začínalo od začátku… Bylo potřeba, aby jí někdo vysvětlil kdo je a jak se sem dostala… No a může jí klidně povědět svoji verzi… Jediné, co by to mohlo zkazit byl Potter a ta jeho banda. Určitě ji půjdou hledat… Proč by ale měla jim věřit víc než jemu? Bude to tvrzení proti tvrzení… Navíc ho Pán zla určitě pochválí, když přivede nového smrtijeda. Musí ji jen přesvědčit, že má pravdu a že jde o správnou věc… S tím si nelámal hlavu, protože očekával, že když si nepamatuje ani jak se jmenuje, tak to bude hračka…
Hermiona už teda věděla, jak se jmenuje… Nevěděla proč, ale byla si jistá, že tohle už je její pravé jméno. Stéle však nevěděla tolik věcí…
"Co tu dělám? Proč jsem svázaná? Proč jsem měla zavázané oči a ucpanou pusu? Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?"
Dracovi dělalo problém celou řadu otázek vůbec zaznamenat. Na všechny už si začínal vymýšlet odpovědi… Musel vymyslet něco přesvědčivého! Co ale? Nakonec se rozhodl věřit, že to na něj nehraje. Přecijen… O její důvěru stál. Musel se chovat co nejvíc mile…
"Jé! Promiň… Já tě zapomněl odvázat…"
Dal se do rozvazování jejích pout a tím získával čas. Když pouta rozvázal, měl už vymyšlenou celkem důvěryhodnou povídačku…
"Víš… Byla jsi očarovaná. Snažila ses nám ublížit. Nebylo jiné řešení, než tě dočasně uspat… Nevěděli jsme jestli kouzlo vyprchá dokud se vzbudíš, tak jsme tě svázali. Snažili jsme se zabránit tomu že by ses probrala a snažila ses nás zabít…"
Hermiona si na to nevzpomínala, ale asi to bylo tím, že si nevzpomínala na nic… Stejně ale chtěla mít ve věcech jasno…
"Kdo mne očaroval? …a proč?"
"Očarovala tě skupina kouzelníků, kteří si říkají fénixův řád… Oni proti nám bojují. Pořád dělají jen zmatek… Bez nich by bylo daleko líp. Očarovali tě, protože patříš k nám… To, jak jsi byla očarovaná poškodilo tvou paměť… Proto si na nic nepamatuješ. Nemyslel jsem si, že to bude až tak zlé… Možná tě budou chtít teď získat na svou stranu… Nejlepší by bylo, kdybys nějakou dobu byla jen tady a nevycházela ven…"
Hermiona jen přikývla… Bylo toho tolik, co jí ještě musel Draco říct… Zatím se však cítila úplně vyčerpaná. Neměla sílu na to, aby ještě kladla nějaké otázky ani na to aby poslouchala odpovědi.
Draco se na ni díval a asi si její únavy všiml.
"Pojď… Zavedu tě do svého pokoje… Můžeš si tam odpočnout. Já zatím budu informovat někoho vyššího a zjistím co máš dělat…"
Vstala a následovala ho…
Když vyšli z té místnosti, tak se objevily v chodbě. Nevzpomínala si, že by v ní už někdy šla. Všechno tam bylo strašně vznešené… Jakoby její majitel všem ukazoval, že je něco víc.
Jedny dveře, druhé dveře, schody nahoru, do leva,… Šli poměrně dlouho. Nakonec se však Draco před jedněma dveřmi zastavil.
"Tak tohle je můj pokoj… Zde si můžeš zatím odpočnout. Určitě tu na mne počkej a nikam nechoď… Budu se snažit, abych se vrátil co nejdřív."
Otevřel dveře a Hermiona do nich vešla.
V pokoji si hned lehla na postel a usnula…
Usnula dřív, než Malfoy dveře zavřel a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.