3. Statek

28. září 2007 v 19:46 | zlatonka |  Snaha byla
Tak tedy třetí kapitolka... Nevím, co bych sem napsala...

Přemístila se před ohromný dům, kam měla namířeno. Bylo otevřeno.Už to jí mělo napovědět,že něco není v pořádku.
Vešla.
V domě bylo naprosté ticho. Pod hustou vrstvou prachu se nejspíš skrýval přepychový nábytek.Jakoby ze všech věcí v tomto domě vyzařovala jakási tajemná síla…
Běhal jí mraz po zádech.
Hledala tajnou chodbu, nebo nějakou jinou známku, že tenhle tajemný dům něco skrývá. Všechno se však zdálo být v nejlepším pořádku… Nábytek,stěny…To všechno vypadalo jako v každém normálním domě.
Nikde nic.
To hrozné,nervy drásající nic.
To nic, které ji stále sledovalo a hlídalo každý její krok.
Když se rozhlédla, viděla spousty věcí. Staré obrazy visely na stěnách. Na většině z nich byla zobrazená jen příroda. Starý nábytek už byl zničený časem, Nikdo na něj nesedal, nelehal a neopravoval ho, a proto byl stejně strašidelný jako to nic vznášející se všude okolo. Pán domu musel být bohatý. Všechno tam totiž bylo nějak zdobené. Přišlo jí, že to tam vypadá jako na Grimauldově náměstí číslo 12. Tam to vypadalo úplně stejně.
Náhle si vzpomněla, jak tam tehdy se štábem prvně přišla. Pak následovalo několik týdnů uklízení a teď už se tam občas dá i bydlet.
Přemýšlela, že tohle by se možná dalo zvelebit stejně. Ale to nebyl její úkol. Měla najít a zničit ten viteál. Ale kde mohl být?
Vrátila se do vstupní haly.
Postavila se před dveře a představila si, že právě vešla.
,,Expeliarmus!" a její hůlka se vznesla do vzduchu. Do rukou ji chytil mladík na druhem konci pokoje. Jak jen si ho mohla nevšimnout? Podíval se na ni. Na tváři mu zářil samolibý a arogantní úsměv.
,,Čekal jsem tě.''pronesl do ticha, které se vnášelo okolo nich.
Hermiona se jen nechápavě zadívala. Ten obličej…Jak ho jenom nenáviděla...
V jeho tváři se zrcadlili naprosté pohrdání.
"Co tu dělá? Proč je tady?
Jak jsem jen mohla být tak blbá… Teď má moji hůlku a jsem mu vydána na milost a nemilost!" Věděla, že to zní hloupě, ale celá tato situace byla hloupá. Zmohla se jen na:
,,Co tu děláš Malfoy?''
,,Nooo...''protáhl arogantně. ,,Dejme tomu, ze oba víme co tu děláš ty a stačí nám to.''
,,Mě to nestačí,'' řekla už rozčileně Hermiona.
,,Tak to se budeš muset spokojit s tím, že jednou něco nevíš.''
Po Malfojově tváři se mihl škodolibý úsměv. Bylo vidět, že se poměrně dobře baví. NE! To Hermiona nemohla dopustit. Nemohla ho nechat vyhrát jen tak. Neměla moc velkou šanci na úspěch. V tu chvíli ji ale nenapadlo nic jiného a přece jen měl její hůlku, tak jí nic jiného nezbylo.
Vyrazila vpřed, ale on si toho všiml. Ukázal na ni hůlkou. Pronesl formuli a ona se sklátila v bezvědomí k zemi. Poslední, co slyšela bylo :,,Takhle to bude všechno jednodušší…''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.