1. Kapitola

28. září 2007 v 19:01 | zlatonka |  Maselilyveryrus
Super

No super…
Právě sedím ve vlaku a jedu do Bradavic. Kdyby mi před rokem někdo tvrdil, že existují nějaká kouzla, asi bych se mu vysmála. Vlastně… Když přišli lidi z ministerstva kouzel a tvrdili mi, že jsem čarodějka… Vysmála jsem se jim.
Proč taky ne?
Existuje přece plno podivných zábavných show, které se baví podobnými žertíky.
Ti z ministerstva kouzel pak ale začli předvádět kouzla. Bylo mi záhadou, jak to dělaj, ale jiné vysvětlení, než že kouzla existují jsem nenašla… Byl to tedy jasný důkaz.
Teď sedím v pitomým vlaku, kterej mne má zavést do nějaký debilní školy, kde se mám učit nějaký čáry a máry…
Proč se muselo stát tohle zrovna mě?
Doma jsem byla spokojená a zrovna jsem měla nastoupit na gymnázium.
Proč rodiče nedokázali pochopit, že tam nechci jet?
Měli milion odpovědí, jako vždy…
"Máš bezvadnou šanci, tak jí využij!"
Pro mne to ale žádná šance není! Šance bylo to gymnázium… To ale rodičům asi přišlo moc normální… Stačí, že oni se stali tím, čím chtěli. Jejich dcera musí být přece hlavně zajímavá…
"Co by za to dali tvoji sourozenci! A ty si toho takhle nevážíš!"
No jo, je pravda, že brácha mi řek, že jsem divná. Já ale nejsem moji sourozenci. Já bych dala cokoliv za to, abych si to bráchem nebo sestrou mohla vyměnit. Klidně bych si zopakovala i nějaký ty roky na základce, než jet tam, kam právě jedu.
Je to ironie. Doma mi to všichni závidí a já bych tu nejradši nebyla… Ušklíbnu se sama pro sebe, ale moc veselý se mi to nezdá.
Právě se mi totiž totálně zpackal život…
"Ahoj!"
Aniž bych zvedla hlavu jsem odpověděla:
"Čau…"
"Můžeme si přisednout?"
Tentokrát už jsem hlavu zvedla, abych se podívala, kdo chce se mnou jet v jednom kupé… Byla to jakási zrzka a černovlasej kluk. Jen jsem přikývla a oni si sedli na sedačku, která byla naproti mně.
Ten kluk pořád mlčel.
Ta zrzka se ale s úplně vzrušeným hlasem zeptala:
"Ty taky jedeš do prváku?"
Nechápala jsem co je na tom tak zajímavýho, ale když už se ptala…
"Jo, jedu.."
"Tak to je úplně super! My taky! Já už se tam vůbec nemůžu dočkat! Co ty? Jsi z kouzelnické rodiny?"
Jako to bylo něco… Vůbec nechápu, z čeho je tak strašně mimo.
"Ne, z mé rodiny nikdo o kouzlech neměl dřív ani tušení…"
"Z mé taky ne! Vidíš, Severusi, nejsu sama!"
Ta zrzka se podívala na toho černovasýho kluka, kterej se zjevně jmenoval Severus. On se na ni usmál (pokud se tomu dalo říct úsměv) a odpověděl jí:
"Jasně, že nejsi sama… Říkal jsem ti přece, že lidí z mudlovskejch rodin tam bude víc…"
Ta zrzka s ním ale nezačla vesele plkat, ne... Pořád mínila mluvit na mě…
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Marie Leitnerová, ae skoro všichni mi říkají Mary… A ty?"
"Já jsem Lily Evansová a tohle je Severus Snape."
Ta Lily vlastně ani nebyla tak špatná. Byla bych celkem ráda, že ji znám, ale když jsem jí potkala zrovna v tomto pitomým vlaku… Celkem jsem jí záviděla její nadšení.
Ten Severus byl takovej divnej. Vlastně se tvářil dost kysele a promluvit jsem ho slyšela jen jednou. Ale tak co! Třeba je jen stydlivej… Nebo zrovna nemá svůj den. Kdo by ho taky měl, když jede kamsi do háje! Na něm ale bylo vidět, že se těší.
Takže já jsem tu jediná, kdo se netěší.
Super…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.